O projektu
Původní impuls školního projektu vyzývajícího k libovolné „estetické“ aktivitě jsme se rozhodli v intencích třídní iniciativy překročit a vytvořit něco většího a především smysluplnějšího, položit se do takového projektu, po němž skutečně něco zbude i v reálném světě, tak říkajíc mimo školu. Prvotní (a v zásadě nikdy opuštěné) byly asi záměry a nápady ubírat se směrem k zásahu do krajiny, jejího estetického zpracování – v inspiraci landartem vytvořit několik na sebe navazujících děl v konkrétním prostoru přírody či vesnice (opravdu zde byla i snaha dostat se s tímto úkolem z města), tedy poté například v duchovním smyslu cosi jako boží muka, či křížovou cestu. Tyto první úmysly jsme se postupně rozhodli koncentrovat do záměru postavit jeden objekt, jednu stavbu, do níž se budou moci vložit všichni ze třídy a která bude zřetelným výsledkem. A zároveň s tím jsme tedy došli k nápadu pokusit se oživit tradici poutních kaplí, kaplí v krajině a postavit na vybraném místě skromnou kapli. Postavit stavbu, již skutečně necháme vysvětit, která se zařadí do rámce náboženské každodennosti i reality vůbec.
Místo jsme si vybrali ve vesnici Příbraz v jižních Čechách, nedaleko Jindřichova Hradce. Potřebovali jsme pomoc ze všech stran – přípravu projektu, odborné rady týkající se technického řešení, shánění materiálu (beton, latě, šrouby atd.) a především pak pomoc a podporu místních; na nich v konečném důsledku závisí vše, včetně toho, jestli se kaple v reálném světě uchytí.
Záměrem samozřejmě také bylo pracovat s konkrétním místem a kromě samotného oživení tradice poutních kaplí i oživení jakéhosi uvažování v alespoň lehké náboženské a duchovní symbolice. Tvar dřevěné konstrukce evokuje sepjaté ruce při modlitbě či hrudní koš svírající ono srdce, skleněný „střep“ s rudým středem zavěšený uvnitř kaple abstrahuje Srdce Páně, kříž vtisknutý v podlaze může být hmotnou projekcí Kristova břevna atd. – i to vše snad patří k poetice této malé stavby.
Z pohledu trochu jiné funkce jsme pro místní zkultivovali, prakticky zpracovali a snad zkrášlili jedno (do té doby nevyužívané a zanedbané) místo blízké jejich každodenním životům.
Kaple tedy snad funguje v rovině úvah a zamyšlení, oživování tradic, hlášení se k odkazům.
A zároveň jsme se pokusili, aby stavba respektovala původní místo a hodila se do jeho širšího okolí.
Samotná, skoro týdenní, stavba byla ohromnou zábavou i těžkou dřinou. Počítají se do ní hodiny práce ve vedru, večerní dodělávání za tmy i betonování v dešti. Nicméně nakonec přinesla silný a jistě důležitý zážitek i zřetelnou zkušenost všem 28 lidem třídy. A především se dařila reálně, technicky, stavebně i ideově. Navzdory počátečnímu odrazování (stavba je to pěkná, ale pro studenty bez praxe nerealizovatelná) nám za našich obav a plné péče i odhodlání pod rukama vyrůstala naše utopická představa a se svou ideou jsme nakonec došli i dostavení kaple (jakkoliv je stavba vlastně stále v procesu, potřebuje údržbu, existuje i prostor pro drobné změny, prvotním týdnem naše spolupráce s tímto místem neskončila). Závěrečné vysvěcení v předvečer svátku Nejsvětějšího Srdce Páně a vřelé přijetí místních obyvatel, kteří snad nakonec hotovou kapli přijali se vším všudy, bylo úžasné.
